V roce 2026 jsem zahájila mezinárodní certifikační výcvik Polyvagální teorie ve spolupráci s Polyvagal Institute pod vedením zahraničních lektorů včetně autora teorie Stephena W. Porgese. Studium rozšiřuje mé odborné kompetence v oblasti regulace autonomního nervového systému, práce se stresem, traumatem a vztahovou bezpečností.

V roce 2022 jsme s MUDr. Taťjanou Horkou vytvořily 21denní program 3 kroky k duševní rovnováze. Dnes na tuto cestu navazujeme pod značkou Na spirále života, kde nabízíme jemné, každodenní kroky k většímu klidu, radosti a tvořivosti. Vice o projektu na www.naspiralezivota.eu

Jsem součástí podpůrných sítí, které pomáhají rodinám a jejich dospívajícím/dětem projít náročnějším obdobím s větším klidem a přehledem.
Spolupracuji s OSPOD Břeclav a se spolkem Skleněnka při doprovázení pěstounských rodin. Věřím v partnerskou komunikaci, citlivý přístup a hledání cest, které dávají smysl všem zúčastněným.

V minulosti jsem externě spolupracovala se školami jako most mezi rodinou a školou, podporovala učitele v náročných situacích a sdílela dobrou praxi.
Působila jsem v MAP Tišnov (rovné příležitosti) a MAP Moravský kras jako mentor a lektor v oblasti socioemočních dovedností.
Absolvovala jsem program „Otevíráme dveře pro mentory I.“, který mi dal základy koučovacích nástrojů pro citlivé provázení.

V Lesním rodinném klubu Kalužníček nabo na Základní škole Labyrinth v Brně jsem získala praktické zkušenosti jako asistentka pedagoga a vychovatelka. Práce přímo s dětmi a jejich rodinami mi umožnila aplikovat teoretické znalosti v reálném kontextu a vidět přímý dopad mé práce na duševní zdraví a vývoj dětí. Tato zkušenost byla neocenitelná pro mé pochopení komplexních potřeb dětí v různých výchovných situacích.

Mým klíčovým zájmem je trauma respektující přístup, multidisciplinární řešení náročného chování ve školách, implementace poznatků z neurobiologie a možnosti posilování psychické odolnosti. Absolvovala jsem školení:

Prevence násilí v blízkých vztazích (Barbora Jakobsen, Jannicke Stav),

STRONG: Podpora psychické odolnosti nově příchozích skupin (Sharon Hoover),

Práce s traumatem u dětí (Maggie Kline),

Výcvik ve vztahové psychoterapii dětí a dospívajících (INSTITUT PSYCHOTERAPIE DĚTÍ A RODIČŮ – IPDAR),

Lektorský výcvik „How to reduce challenging behavior at schools in context of child trauma experience” (ČOSIV Praha, Østbytunet)

Lektorský výcvik “Podpora dětí s náročným chováním ve škole” (ČOSIV Praha).

Další vzdělávání je mojí celoživotní láskou a tak pokračuji dál…

Mezilidská komunikace a vztahy mě vždy fascinovaly, což mě přivedlo k hlubokému zájmu o duševní zdraví a socioemoční učení. Vidím, že prostor pro učení se těchto dovedností ve školách je stále nedostatečný, a ráda bych to změnila. Vnímám, jak si neseme zranění z rodin a pak reagujeme na situace jinak, než bychom si přáli. Absolvovala jsem školení jako „Druhý krok“ (Špás) a RRRR (SOFA), zaměřené na rozvoj socio emočních kompetencí a prevenci násilí v blízkých vztazích. Tyto zkušenosti mě inspirovaly propojit teorii s praxí a pomáhat lidem lépe porozumět sobě i ostatním, a aktivně pracovat na osobním i profesním rozvoji.

Komunikace v kruhu je skvělou příležitostí pro školní prostředí. Učila jsem se od profesionálů jako Joe Provisor a zapojila se do iniciativy Council in Schools. Vedla jsem kruhy s dětmi i dospělými se záměrem zlepšit komunikaci a řešení konfliktů ve školách. Tento přístup podporuje důvěru a otevřenost mezi studenty i učiteli, což vede k pozitivnějšímu vzdělávacímu prostředí. Absolvovala jsem školení „A Way of Council, Deepening Training“ (Rob Dreaming, Linda Elias), „Power of the Circle“ (Richard Irvine, Helena Kosková) a „Council in School“ (Joe Provisor-Ojai Foundation).

V letech 2017–2020 jsem pracovala na projektu Férové školy (Liga lidských práv, Brno), kde jsem jako lektorka a konzultantka podporovala školy v inkluzivním vzdělávání a rovných příležitostech.
Součástí bylo školení učitelů, práce s rodiči a žáky i návštěvy škol s příklady dobré praxe.
V rámci projektu jsem absolvovala školení Metody hodnotového vzdělávání I. a II., které podpořilo můj přístup k této práci.

Na Dolnoslezské Univerzitě ve Wroclawi jsem působila v letech 2016 – 2024 v rámci českého programu speciální a primární pedagogiky. Vedla jsem  semináře, přednášky a diplomové práce, přičemž mými klíčovými tématy byly rozvoj komunikačních dovedností a základy psychoterapie pro učitele. Tato zkušenost mi umožnila nejen sdílet své znalosti, ale také se učit od profesionálů v praxi, což obohatilo můj přístup ke vzdělávání. Opět se mi potvrdilo, že zahraniční univerzita nabízí obrovský prostor pro učení a nové perspektivy. Velmi si cením možnosti setkávat se a diskutovat s učiteli z různých institucí a lokalit celé České republiky.

Jako lektorka metody Competence Kaleidoscope (Migrare, Linz) jsem se zaměřila na mapování kompetencí skupin znevýhodněných na trhu práce a jeho pilotní ověření. Realizovali jsme pilotní vzdělávání s cílovou skupinou imigrantů, žen po rodičovské dovolené a studentů středních škol. Tato zkušenost mě naučila, že každý z nás je nositelem unikátního talentu a daru, který stačí jen objevit. Metodika Competence Kaleidoscope je nástrojem, který umožňuje tento proces odhalování a rozvoje jedinečných schopností každého jednotlivce.

Na podzim 2013 jsem potkala MUDr. Taťjanou Horkou, když jsem se stala součástí pilotního projektu “Jdeme společně”, což byl program se zaměřením na komunikační dovednosti pro profesionály z pomáhajících profesí pracující s dětmi od 0 do 7 let. Projekt byl svou povahou multidisciplinární, protože zahrnoval 3 resorty – školství, sociální práci a zdravotnictví. Během dvou prodloužených víkendů a celkem 80 ti hodin jsme se potkali s dalšími 30ti odborníky v diskuzích, komunikačních hrách a modelových situacích. A já jsem definitivně propadla práci zaměřené na skupinovou dynamiku, emoce a tělesné prožívání. Tento přístup jsem plně integrovala do své praxe a těžím z něj do teď.  

V roce 2008, během mateřské dovolené po narození mého prvního syna, jsem založila spolek Fair for Family, o. s. Nejúspěšnější činností spolku bylo půjčování sportovních vozíků značky Chariot, které byly vhodné pro jízdu na kole, běh, bruslení i běžecké lyžování. Půjčovali jsme je rodinám, které si je nemohly dovolit koupit. Ráda jsem předávala tipy na výlety s dětmi a propagovala myšlenku, že aktivní čas s rodinou přispívá ke kvalitě vztahů a zdravému vývoji dětí – a sami jsme podle této myšlenky žili. Během pěti let, kdy půjčovna fungovala, jsme podpořili cca 300 rodin. 

Mezi lety 2005 – 2008 jsem působila jako kulturní antropolog v brněnském Středisku integrace menšin (SIM), kde jsme vytvářeli podpůrné programy pro děti z národnostních a sociálních menšin. Objevila jsem kouzlo multidisciplinární spolupráce, přímé práce na školách a bohatě inspirativní byla tato pracovní zkušenost v oblasti nových metod ve vzdělávání. Vedli jsme workshopy pro děti na téma prevence proti předsudkům a semináře interkulturních dovedností pro pedagogy. Měla jsem možnost blíže spolupracovat s Mgr. Irenou Balaban Cakirpaloglu, Ph.D., Mgr. Olgou Havlátovou a Mgr. Kateřinou Kelarovou a dalšími experty, za což jsem velmi vděčná.

Už během studia na francouzském gymnáziu v Brně jsem opakovaně měla možnost okusit život ve francouzských rodinách. Ve dvaceti letech jsem odjela na půl roku pečovat o tříletou holčičku do New Yorku a studovala angličtinu na Manhattanu. V rámci programu Erasmus jsem na Universität Wien studovala divadelní, filmovou a mediální vědu. Tato zkušenost následně dala témata mým bakalářským pracím “Zkušenost cizince; případová studie akademického turismu” a sémioticky laděná práce “Mezi písmem a obrazem”. Cestování za hranice domova, potkat a zažít jinou kulturu přináší potenciál rozvinutí kreativního myšlení. Miluji poznávání cizích kultur a oceňuji mezinárodní perspektivu, kterou mi tyto zkušenosti přinesly.

Moje akademická cesta začala na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde jsem získala bakalářský, magisterský a konečně i postgraduální titul v oboru sociologie. Studium sociologie mi otevřelo oči v mnoha ohledech – naučilo mě porozumět složitým sociálním strukturám, které formují naše každodenní životy, a umožnilo mi hlouběji proniknout do problematiky mezilidských vztahů a komunitní dynamiky. Toto období bylo zásadní pro moje pochopení, jak důležité je vnímat každého člověka v kontextu jeho sociálního prostředí, což se stalo základem mé pozdější profesní praxe.